Argentos (aka The Machine, Neviditelná ruka trhu)
Když dolar je dolar a to se počítá.
Ziskovost je prioritním a prakticky jediným hlediskem k posuzování věci – vše ostatní (včetně zákonů) je pouze otázka rizik a nákladů. Systém se do seznamu dostal díky doktríně "trvale udržitelného růstu", ale existuje vůbec něco, co může růst do nekonečna?
Autorita (aka Kult osobnosti)
Když je autor myšlenky důležitější než její obsah.
Sestra Idola. Na přesyceném informačním trhu se obsah informace stává velmi obtížně verifikovatelným. Proto se mnozí spoléhají zcela nekriticky pouze na osobnost autora, na jeho tituly, které považují za zdroj věrohodnosti – a to v případě, že se autor vyjadřuje i k tématům mimo jejich odbornost. Tento trend poměrně dobře ilustruje nedávná kauze Wikipedie, kdy jeden velmi respektovaný redaktor přišel během 24 hodin o veškerou důvěryhodnost kvůli nepravdivých informacích uvedených v profilu. Faktem, zda jeho příspěvky byly či nebyly relevantní se nezabýval prakticky nikdo. Naším reprezentantem v této oblasti je prezident Václav Klaus, který se neváhá konfrontovat a vymezit vůči čemukoli a zcela nekritická skupina příznivců jeho názory paušálně příjímá a hájí s nebývalou agresivitou.
Idol (aka, Celebrita)
Když raději žijeme život někoho jiného než svůj vlastní.
Bratr Autority. Upadnout do mdlob kvůli jedinému pohledu svého miláčka vyžaduje buď něco božského nebo ďábelského. V masové výrobě model na jedno použití dosáhla naše pop-kultura naprosté dokonalosti. Davy šílí, plastická chirurgie má pré. Kolik takových model samo sebe považuje za Bohy? Jak se padá z Olympu, když z Vás produkční vyždímají poslední korunu?
Marketos (aka Spin)
Když chcete bahno prodat jako zlato.
Otočit špatnou zprávu tak, aby se jevila pozitivně je umění. Sílu marketingu u nás prověřila akce Český sen. Pravda – kdyby se lidé od falešného supermarketu vraceli s pocitem, že dobře nakoupili přesně to co chtěli, byla by dosažena mekka marketingové dokonalosti. To je patrně výzva pro jednadvacáté století.
Media (aka Press Corps)
Když je to pravda, protože to bylo v televizi.
Co je pravda a co je lež? V očích Media je pravda to, čemu věří víc lidí. Zatímco američtí agresoři okupují Irák, američtí demokraté tam šíří svobodu a demokracii. Hlavním úkolem je zabalit realpolitik tak, aby se nám ze sebe nedělalo špatně…. případně abychom věděli, které prášky na nevolnost používá Rupert Murdoch.
Phobos (aka Strach, Terror)
Když je strach nejlepší argument.
Paranoiakracie je vysněným cílem mnoha politiků. Volič k smrti vyděšený neznámou silou, před kterou ho pouze politici dokáží ochránit je nejposlušnějším občanem. Klidně si nechá zkontrolovat konečník, zda v něm nepašuje plutonium a tu ruku v řiti rituálně pokládá jako oběť na oltář svobody. Až po něm budou chtít položit hlavu na špalek udělá to též a dřív než ho napadne, že to možná nebyl úplně nejlepší nápad, protne vzduch pouze přibroušené ostří.
Proponos (aka Burza)
Když nemůžete prodat nic jiného než sliby.
Obchodovat pouze s potenciálem se zdá poněkud absurdní, přesto je na něm založená největší část ekonomiky. Cena společnosti je stanovena na základě pozitivního předpokladu a následném zájmu investorů. Hodnota na trhu naprosto nekoresponduje s reálnou hodnotou. Kdyby se v jeden moment rozhodlo 5% akcionářů rozprodat své akcie a cenné papíry, následovalo by zhroucení trhu, tak jak se tomu stalo ve 20. letech v USA. Příkladem budiž Enron, který uvedl systém k dokonalosti, když obchodoval s energií, kterou získá v horizontu deseti let, případně v USA prodával energii indické elektrárny aniž by měl způsob, jak tuto energii zákazníkovi dodat. Jenda z největších společností se tak během jediné dne proměnila v prázdnou skořápku.
Eros (aka Sex)
Když není jiné radosti v životě.
Co víc dodat k naší posedlosti sexem?
Sciencios (aka Evoluce)
Když myslíte, že věda zná odpověď na všechno.
Protože vědomost je moc (Bacon) a každá moc korumpuje. Věda nám tak dlouho bojovala s církví až se zdá, že začíná přebírat i některé její zvyky. Jak jinak chápat kluby "skeptiků", jež k problémům přistupují metodou "máme pravdu dokud nám neprokážete opak" než jako rodící se "vědeckou inkvizici". Otevřenost vědy a výměny názorů je nahrazována patentovou paranoiou. Většina oborů je natolik specializovaná, že už pravděpodobně neexistuje jediný člověk, který by byl schopen vstřebat znalosti napříč obory. Není-li nikdo schopen vnímat celek, jak můžeme vědět, že do sebe jednotlivosti, byť detailně popsané, opravdu zapadají správně?
Medvědí službu jí dělá i vzdělávací systém, který se tváří, že prezentuje ultimátní pravdu. Učitelé se tam a asi snaží předejít polemikám a zvídavým dotazům, kterými je studenti často . Einstein kdysi přednášel na vysoké škole a sestavil pro studenty otázky k závěrečnému testu. V další roce vzal stejné otázky a chtěl je znovu použít. Vedení fakulty se proti němu postavilo: "Jak můžete použít stejné otázky jako loni, když už budou odpovědi všichni znát". Einstein se pousmál a pravil: "Otázky jsou od loňska stejné, ale odpovědi se změnili."
Systemos (aka Systém, Matrix)
Když jste nad sebou zlomili hůl a potřebujete to na něco svést.
Čím více lidí propadá své virtuální identitě, tím víc považuje samu realitu pouze za dokonalejší verzi reality. Probudíme se po své pozemské smrti před P(l)aystation X s blikajícím nápisem "GAME OVER"? Na seznam Systemos zařadila víra, že je možné uniknout jednomu systému vstupem do jiného.
Templos (aka Církev)
Když si někdo myslí, že má monopol mluvit za Boha.
Kolik lidí v řadách kléru opravdu věří v Boha a kolik se jen veze v tisíce let starém vlaku? Kdo smí sdělovat Boží vůli svým ovečkám? Používají se "ovečky" jako eufemismus pro stádo? Propaguje církev ještě víru v Boha nebo se už pouze snaží obhájit víru v sebe samu?
Tolera (aka Multikulturalismus)
Když musí být všichni tolerantní, ať se jim to líbí nebo ne.
Tolera rozděluje lidi do tří skupin, intolerantní, tolerantní a militantně tolerantní. Zatímco intolerantní skupina je prakticky proti všem, militantně tolerantní si vynucuje toleranci za každou cenu – obě tyto skupiny se zaměřují téměř výhradně na šikanování toleratní skupiny. Je vynucená tolerance ještě tolerancí? Neplatí pro toleranci to co pro svobodu – má končí tam, kde tvá začíná?