Reklama
 
Blog | Simon Tiubitiuas

Čí je to chyba?

Prvních pár hodin letu probíhalo všechno dokonale. Zaobleným okénkem mě na nose šimraly paprsky slunce jež se ukládalo ke spánku do polštáře z mraků. Uskával jsem kávu zatímco autopilot trpělivě vyrovnával let. Ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem měl půlku vroucího kafe v klíně, papíry s itinerářem se tvrdojšíně lepily na strop a v pohled v okénku se změnil z poklidného horizontu zvýrazněného zlatou linku v nedozírnou monotónost vodní hladiny.

"Mayday, mayday, patrně se nám zasekly zadní klapky, řítíme se k zemi", volal hlavní pilot rádiem na věž."Příjem, uveďte důvod a rozsah problému", ozval se hlas z chraplajícího reproduktoru."Zasekly se zadní klapky, letadlo je neovladatelné a řítí se k zemi", opakujte pilot, zatímco vší silou zápasí s řízením a snaží se čumák letadla zvednout a zastavit tak střemhlavý pád vstříc vodní mase."To už jste říkal. Teď potřebujeme vědět, zda je o náhodu, či zda o závadu způsobenou člověkem nebo nedbalostí," ozve se okamžitě z věže. Hlavní pilot se na mě nechápavě podívá."To nejsme schopni zjistit, to teď přece není důležité. Míříme kolmo k Atlantiku 540 km/h, jak mám vědět, co se s nimi stalo? Prostě jsou teď neovladatelné."Po chvíli letu jak na horské dráze se nám konečně podaří vymyslet, jak částečně kompenzovat nefunkční klapky výkonem motoru a letadlo se stabilizuje na 6000 metrech. Cítím, jak smrt na okamžik uvolnila svůj stisk kolem mého krku."Podařilo se nám částečně stabilizovat letadlo. Potřebuje co nejdříve přistát," hlásí otřesený kapitán věži."Uveďte důvod závady.""Máme zablokované směrové klapky. To už jsem přece říkal.""Proč?""Co, přoč?""Proč máte zablokované klapky?""Já nevím, zkrátka je nemůžeme ovládat a potřebujeme urgentně přistát.""Nemůžeme zde uvést závadu na stroji, pakliže neznáme původce závady?""Takže dokud nebudete mít původce závady, nemůžete nám pomoci?""Pakliže není původce závady, není závada, to je přece logické…..bez akce není reakce"Logické? Logické se zdá být zatím pouze to, že jsme odsouzeni bídně zhynout v téhle létající rouře. Smrt se nad nás znovu nakloní. Její dech na krku cítí asi i kapitán, protože na okamžik povolí sevření páky a letadlo se propadne o dalších pár set metrů."Tak tam napište, že je to moje chyba," odsekne kapitán s nechápavým úsměvem na rtech a slzou bezmocného zoufalství jež mu stéká po tváři."V pořádku, předávám vás na údržbu, která vám s problémem pomůže."Tak už snad….. zavalí nás vlna optimismu. "Let GW2007, tady řízení letového provozu Klausville.""Tady GW2007, máme neovladatelné směrové klapky, potřebujeme okamžitou pomoc a především co nejrychleji přistát.""Vidíme, prý jste závadu způsobili vy. To se nám nezdá příliš pravděpodobné. K poškození směrovky ještě nikdy nedošlo činností člověka.""Co je to za blbost? Já nevím, jestli jsem to způsobil já. Vím, že potřebujeme pomoc. ""Vaše letová dráha je momentálně stabilní. Závadu evidentně nezpůsobila činnost člověka. Odsud není vůbec žádná závada vidět.""Není vidět? Jak má….." Další škubnutí a letadlo se znovu řítí dolů.

"Tady GW2007, jdeme dolů, jdeme dolů, můj bože……"


Zhruba takhle by asi vypadalo řízení letového provozu, kdyby ho ovládla logika s níž přistupujeme k globálnímu oteplování. Zatímco o existenci problému pochybnosti již neexistují naší nečinnost omlouváme neschopností určit, zda se jedná o výsledek činnosti člověka či o změnu cyklickou a přirozenou.

Je to ale opravdu tak podstatné? Není důležitější snažit se minimalizovat následky než se schovávat za zcela marginální problémy.

Reklama